Již císař pán říkal, že pořádná dráha musí mít tunel. Hlavní trať bývalé Rakouské severozápadní dráhy Vídeň – Znojmo – Nymburk – Děčín-Prostřední Žleb měla po druhé světové válce tunely tři, všechny v severních Čechách: v Litoměřicích (350 m), který byl v roce 1958 opuštěn, krátký u Boletic nad Labem (86 m) a v Děčíně (395 m). Moravská část tehdy neměla žádný. Jak je to možné? Vždyť víme, například z Atlasu drah, že existuje ještě tunel ve Znojmě. Skutečnost je taková, že ač stál na trati od samého počátku, řádný tunel z něho byl „vyroben“ až dodatečně, administrativním způsobem.
Znojemský tunel byl po válce veden jako silniční nadjezd evidenčního čísla 38-083 na státní silnici 1. třídy č. 38, přes dráhu Šatov – Okříšky v km 103,826. Přitom jej udržovala dráha! Tento nesoulad se odpovědný orgán rozhodl odstranit a nařídil na den 19. 9. 1952 místní šetření ve věci odevzdání domnělého nadjezdu do správy a údržby správce veřejné komunikace. Uvedeného dne se sešli zástupci oblastního ředitelství ČSD Olomouc, Technické správy ČSD Jihlava, KNV Brno a ONV Znojmo, celkem 5 osob. Co zjistili? Že se nejedná o normální nadjezd pozemní komunikace. Sporný objekt má tunelový profil obloukového půdorysu o délce vpravo dráhy 35,80 metru, vlevo dráhy 34,90 m, je klenutý v pasech z kvádrového zdiva a má silné nadloží, více než 10 metrů. Nedivme se tedy, že zástupce KNV Brno po zjištěných skutečnostech odmítl objekt převzít! Účastníci se dohodli pouze na zaslání zapeklitého případu k rozhodnutí na Ministerstvo železnic (MŽ).
Mezitím došlo na ČSD k jedné z mnoha reorganizací, dotyčný úsek trati spadl pod Bratislavskou dráhu(!), jíž připadlo obeznámit MŽ. Ve zprávě z konce října 1952 regionální úředníci konstatují, stručně řečeno, že nadjezd je ve skutečnosti tunel a navrhují jej ponechat ve správě a údržbě ČSD. Upozorňují, že je třeba jej zařadit do drážních evidenčních pomůcek mezi tunely a žádají k tomu souhlas.
Ministerstvo, postupující zavedeným tempem, si v květnu 1953 vyžádalo plány objektu, aby mohlo náležitě posoudit oprávněnost námitek KNV. Jenže plány se nenašly ani na jednom pracovišti v obvodu dráhy, zřejmě byly všechny odebrány bývalou DRB. Proto bylo nařízeno další místní šetření k posouzení charakteru objektu, na den 2. 10. 1953. Po více než roce tak zástupci ČSD opět navštívili tunel a řádně jej proměřili. Zjistili největší šířku 8,20 metru (ve výšce 2 m nad niveletou pražce), výšku v záklenku 6,0 m, délku v ose koleje 35,35 m, rozdělení na 7 pasů. Nadloží je celkem 10,6 m – od vrcholu záklenku k niveletě silnice. Je umístěn ve skalním zářezu, na straně k Znojmu má pravostrannou opěrnou zeď v délce 20 metrů. Silnice křižuje kolmo směr dráhy. Tunel je suchý, vyzděn z kvádrů rulových, žulových a pískovcových. Kolej je umístěna mimo osu směrem doleva (pozn.: stavěn pro dvě koleje). Stav tunelu je dobrý, vyžaduje vyspárování, vyčištění a odvodnění oboustranných příkopů.
Námitky KNV Brno se ukázaly oprávněné. K porovnání uvádí o týden později zápis Ministerstva dopravy (další reorganizace – Ministerstvo železnic nevydrželo ani dva roky) jiné tunely: ještě kratší tunel Hornoledečský, který křižuje silnici a je v evidenci ČSD pod číslem 125. Má nadloží 9 metrů a délku 30 m. Nebo tunel v Loubí (na přístavní trati v Děčíně), ev. č. 71, který nemá vůbec tunelový charakter, opěry má svislé, v délce 41,5 m provedenou klenbu segmentovou, v další části je strop deskový v délce 82,5 m, nad ním je veřejná komunikace s nadložím 0,8–2,0 m. Sledovaný tunel se navrhuje zařadit do evidence tunelových objektů ČSD, bylo mu přiděleno číslo 225 a název „Znojemský“ s odůvodněním, že leží na znojemském katastru asi 3 km vzdálen od Znojma. MD uvědomilo KNV Brno, že objekt zůstává v správě a údržbě ČSD. Bratislavě nařídilo do 1. 4. 1954 vyhotovit pro tunel příslušný evidenční list v pěti soupravách. Od té doby má trať Znojmo – Okříšky definitivně svůj tunel. A kdo chce slavit, může si připít na 50. výročí jeho zapsání mezi tunely.
A co druhý zdejší adept na tunel, silniční nadjezd velmi podobných rozměrů v km 108,630 u zastávky Citonice? Přestože v turistické mapě KČT nese označení „tun.“, v tunelářské evidenci se nenachází. Snad proto, že nemá ono charakteristické „tuneloidní“ vyzdění z opracovaných kamenů nebo aspoň větší délku. Zde je spodní rovná část zděná z běžného plochého kamene, klenba z cihel.
Jaroslav Přibyl, zima 2004
