Ospalou atmosféru obce Zdemyslice mohou rušit kromě vlaků snad už jen občasní turisté, vydavší se na nedalekou zříceninu hradu Vlčtejna. Zastávka je díky blízkosti tratě umístěna téměř v centru vsi a podle toho je i využívána. Přesto by se tu jízdenky nejspíš neprodávaly, nebýt hradla a jeho obsluhy.
Málokdo si už vzpomene na předválečný ruch štěrkovny severně od obce, kde se drtil a na vlečce nakládal kámen z nedalekého lomu. Z kamenolomu, položeného v mírném svahu, na jehož vrcholu trůní Vlčtejn, se dopravoval visutou nákladní lanovkou.
Lom a štěrkovna patřily ČSD, činnost vyvíjely asi od roku 1911. Bližší představu o zařízení a činnosti získáme z provozního řádu, schváleném asi v roce 1932. Z popisu zařízení: Lom (štěrkovna) je v km 329,3-7 vlevo trati České Velenice – Plzeň. Budova, ve které jsou umístěny drtiče, strojírna, dolní stanice lanovky a dvě obytné budovy jsou na pozemku železničním, lanovka a vlastní lom na najatém pozemku soukromém. Lámání v lomu a doprava kamene k horní stanici lanovky jsou zadány akordantovi, pro tyto práce má v lomu vlastní zaměstnance. U provozu strojů, lanovky, v kovárně, při obsluze drtičů v dolní stanici lanovky, při nakládání rozdrceného kamene na vlečce a při obsluze vlečky zaměstnává dráha vlastní zaměstnance. V dolní stanici je ústrojí pro pohon tažného lana. Horní stanice lanovky je u lomu. Ústí do ní polní drážka z lomu dvěma spády a dvěma kruhovými otáčidly. Lanovka má délku 640 metrů, výškový rozdíl 57,9 m. Nosné lano je zavěšeno na dřevěných sloupech od sebe 75–90 metrů vzdálených, obíhá 12 vozíků. Lanovku stavěly Škodovy závody.
Polní drážka v lomu má rozchod 500 mm, z průběžné koleje odbočují jednotlivé větve přímo k místům, kde se dobývá, vozík tvoří závěsná korba na podvozku. Doprava koňmo. U nakládací stanice končí drážka dvěma tupými kolejemi ve spádu.
Vlečka odbočuje z km 329,3-4, dvoukolejná, délka asi 160 metrů. Má vlastní zabezpečení výhybek z místního bloku, výhybky jsou v přímé závislosti s krycími návěstidly. Vlečku obsluhuje staniční úřad v Nezvěsticích vlečkovými vlaky podle jízdního řádu, s použitím stroje a personálu místní dráhy. Prázdné vozy jsou přistavovány na druhou kolej vlečky ke zděné rampě, vysoké 3 metry, prodloužené na obě strany rampou dřevěnou. Denně se naloží 10–14 vozů, obvykle jede jeden vlak denně.
Pod síta drtičů jsou přistavovány překlopné vozíky, do nich se plní štěrk o průměru 3 cm, naplněné jsou odváženy po kolejničkách, položených na rampě na obě strany až k rampě dřevěné a překlopením (v přesahu rampy jsou připevněna šikmo skloněná skluzná prkna) je štěrk shazován do vozů – totéž s drtí. Drť, která se zrovna nenakládá, se sype na skládku v prostoru pod podlahou dřevěné rampy, zařízené tak, že přímo z ní může být drť nakládána do nízkostěnných vozů.
Od doby vydání provozního řádu pracovala štěrkovna už jen krátce. Asi v roce 1934 byla zrušena. Poslední zmínku o ní najdeme ve zprávě z jiné tehdejší štěrkovny ČSD, pod Mariánskou skálou v Ústí nad Labem: …Od počátku roku 1937 pracujeme ve štěrkovně dvěma drtiči, které sem byly převezeny ze zrušené štěrkovny v Zdemyslicích u Plzně. Tyto drtiče byly dodány v roce 1913, jsou značně opotřebované a vyžadují nákladného udržování…
Jaroslav Přibyl, prosinec 2005
