…při přestupu přípoj, možná ani netuší, jak zajímavé z dráhařského hlediska je jižní okolí tohoto saského okresního města. Někoho možná překvapí, že na starých mapách jsou tratě jižně od Pirny zaústěny nikoliv od Drážďan, ale pouze obloukem jakoby „od nás“. Vzhledem k existenci „lokálkového kolejiště“, navazujícího na most přes Labe, je to ale celkem logické.
V Pirně můžeme jít z nádraží (v ose nového podchodu) po ulici rovně až ke křižovatce s hlavním průtahem. Zapomenuté upozorňovadlo v navazující ulici mírně doprava nás upozorní na blízkost přejezdu. Kolej však je (zdá se celkem nedávno, odhaduji roku 2000) snesena, dosud zbyly pražce. Před nedalekou zastávkou byla výhybka. Vydejme se nejprve po větvi vpravo (opatřené betonovými pražci).
Pokračuje okolo opuštěných skladišť, v zahrádkářské osadě na jižním okraji Pirny se vlevo úvratí odklání těleso dávno zrušené odbočky do dolu. Následuje opuštěné nákladiště (Zehista), kde bylo celkem slušné kolejové rozvětvení. Kus za ním – za bývalým přejezdem hlavní silnice betonové pražce končí a následuje těleso již delší dobu opuštěné, zarostlé stromy. Zachoval se tu (u mostu přes řeku Bahre) kus původních kolejí.
Trasa z údolí říčky postupně vystoupá na pláně u obce Dohma, kde je těleso opět dobře průchodné. V obci Dohma chybí most, je tu ale hezký násep se vzrostlými břízami. Nad Dohmou byly po levé straně kamenolomy – trasa je míjí coby cesta. Eventuální zbytky lomařských úzkokolejek nebyly, vzhledem k velikonočnímu sněžení, zkoumány. Mezitím opět zarostlá trasa (možno obejít zleva po žluté značce) nás dovede k budově nádraží Grosscotta. Následuje tunel, na který upozorňuje i turistická orientace. Hned za portálem je však zazděný – nutno obejít vrchem.
Tunel vede pod hlavní silnicí k hraničnímu přechodu Petrovice a přilehlým pruhem pole. Automobilista, který tudy projíždí, ani netuší, že východně se rozevírá rozsáhlý těžební areál většinou již opuštěných lomů na pískovec. Kam se hrabou (rozsahem) např. Solvayovy lomy!
Areál doporučuji (s využitím silnic) obejít zleva (okolo dosud funkčního lomu). Cesta (patrně v trase dráhy) nás přivede k opačnému portálu tunelu, který je oplocen (zřejmě vodní zdroj) a vzápětí do prostoru úvraťové stanice na nádvoří lomu (i zde je dosud zachován kus koleje). Odbočka úvratí zpět, kterou jsme meztitím prošli, byla delší, proto zde koleje vzápětí končily (u nyní zřícených industriálních objektů).
Cestou se žlutou značkou, vedoucí úžlabinou vpravo je možné vystoupat opět na hlavní silnici. Půjdeme-li po ní k jihu (tj. k české hranici), po necelé hodince nás v údolí přivede k rovněž již před delší dobou zrušené trati Pirna – Gottleuba. A to konkrétně k nádraží Bergigiesshübel, které nyní slouží jako prodejna Quelle. Stojí u něj důlní vozík s datem 31.5. 1942.
Z trasy je dále asfaltová promenádní cesta. Je na ní pěkný most pro pěší, využívající původní pilíře a ocelové nosníky. Před Gottleubou se odklání od silnice za sídliště. Těsně před koncovým nádražím je kousek trasy kvůli pozdější skladištní hale neprůchodný (obejít zleva), v obvodu nádraží (nyní betonová plocha) se však dochovala remíza pro lokomotivy a opodál ia skladiště a přestavěná výpravní budova. A vzápětí (u rybníka s kachničkami) je definitivně konec (zarážedla se dochovala).
Můžeme nastoupit cestu zpět. Ve spodní části nádraží Berggiesshübel jsou nyní garáže a parkoviště. Dále je z trasy pěkně upravená asfaltová pěší a cyklistická stezka. Na hektometrovnících (a jiných návěstidlech) můžeme kontrlolovat, kolik nám toho ještě zbývá… Leč tento „luxus“ netrvá dlouho. Od další osady (před níž je dokonce pietně uchován peron zastávky) musíme „na vlastní riziko“ opět kráčet po zbytcích štěrku. Ale jde se tu slušně, do zdejšího balvanitého údolí to patří. Naše kroky na pravý břeh přenese starý kamenný most, zatímco sebevrahům ponecháme vedle se nacházející neúplnou konstrukci pozdějšího ocelového provizorního mostu.
Je tu i zajímavý vodní náhon a poté i skladiště a naproti továrně budova dalšího nádraží – Lahgenhennersdorf. Následuje další pěkný kamenný most, trasa dále klesá údolím podle náhonu a shozu na uhlí u další továrničky (byl zřízen u krátké vlečkové koleje). Následující úsek trochu zarůstá, ale i zde je stezka (jakož i pražce).
Trasa pak křížila říčku Gottleubu; zprava obcházela Neuendorf (u továrny s vysokánským komínem byla zastávka a další vlečkový areál). Ještě předtím (na začátku zahrádek) však byl vlevo kamenolom, do kterého zřejmě také vedla normální vlečka. Dále těleso vede v blízkosti silnice (zdá se, že koleje a pražce z tohoto úseku zmizely teprve nedávno). Bylo tu ještě jedno poměrně velké nádraží (Altrottwerndorf) – dokonce s moderním stavědlem na severním zhlaví. Trasa tu zezadu obešla dvě generace chátrajících zámků; dosud tu též stojí předzvěst. Pak se opět přimyká k silnici. Pokračujeme „nekonečnými“ předměstími Pirny, okolo bývalých kasáren z červených cihel a podobně. U staveniště bazénu se trasa od silnice odklání; je tu hezký most (ocelový oblouk). Sice je „zašperovaný“, ale to nevadí – lze obejít zleva. A od něj to je (po stezkách podél štěrkového lože) již jen skok k peronu oné již ráno navštívené zastávky, před níž se obě větve rozbíhají.
Tato celodenní vycházka Vám zabere cca 9 hodin, což právě výhodně koresponduje s vlakovým spojením z Děčína přes Bad Schandau do Pirny a zpět. Kdo už nebude moci, může na koncový úsek (z Neuendorfu) použít městskou dopravu.
Jiří Čapek
Mapa obou tratí:
